Medatron - diabetologie

číslo 52 / červen 2009

obsah:

• Editorial
• Bojová umění
• Zásady u fyzické aktivity ve zkratce
• Vyzkoušejte si Accu-Chek® Combo!
• Kickbox - vlastní zkušenosti a názory
• Diauniverzita Klášterec nad Orlicí
• Jak správně cvičit, když chceme snížit hmotnost
• Diaškolička Konopiště
• Diabetes vs. capoeira
• Český ráj
• Nad dotazy čtenářů
• Dárek pro vás: 2 balení testovacích proužků
• Soutěž

Editorial

Milí přátelé,
v dnešním vydání DIA-infa se jako v minulém čísle budeme věnovat problematice sportu při diabetu. Odborné články na toto téma si pro Vás tradičně připravili doc. MUDr. Kateřina Štechová, PhD., z FN Motol v Praze a MUDr. Jaroslav Škvor, CSc., z Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem, který nám odkryje i své zážitky z kickboxu. Celé vydání se ponese v duchu bojových umění, v poslední době stále oblíbenějších. To dokazuje i příběh pana Linharta, který nám zaslal své povídání o vztahu svého diabetu, inzulínové pumpy a capoeiry, což je brazilské bojové umění s prvky tance a akrobacie. Nechte se tedy inspirovat a přeji příjemné počtení.

A protože máme v letošním roce za sebou již tři edukační pobyty, zavzpomínáme i na ně.

Všem přeji krásné slunečné léto a dětem prima prázdniny,

Jitka Bachelová

Obsah

 

Bojová umění

Doc. MUDr. Kateřina Štechová, Ph.D.
Pediatrická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha . www.labao.cz

Na začátku povídání o asijských bojových uměních je potřeba si ujasnit jednu věc. Bojové umění nemá primárně nic společného s násilím, agresivitou, s potřebou "někoho zmlátit". Mnohem blíže mají tato bojová umění k filozofii a náboženství.

Pro nás, Evropany, mohou být některé jejich aspekty hůře pochopitelné a je docela problematické se v nich vyznat. Já také netvrdím, že jsem odborníkem na slovo vzatým. Spíš se považuji za jejich obdivovatele, který se snaží maličko nahlédnout "pod pokličku", a to, co jsem pod tou pokličkou již zahlédla, se vám pokusím přiblížit. A ještě jedna malá poznámka: Pokud jste, milý čtenáři, profesionálním znalcem čínštiny nebo japonštiny, prosím také za prominutí chyb, kterých jsem se jistě dopustila při přepisu cizích slov pocházejících právě z čínštiny nebo japonštiny.

Existuje mnoho set stylů bojového umění. Velice praktické a přehledné je jejich dělení na "měkké" a "tvrdé". V tvrdých stylech se nacvičují rány, kopy a údery, jejich provedení bývá rychlé. Tyto styly jsou spíše o tom boji. Měkké, též označované jako vnitřní styly, se zaměřují na práci s vnitřní energií a více na využití protivníkovy síly ve vlastní prospěch. Existují samozřejmě formy, které v sobě kombinují oba aspekty. Pro pacienty s diabetem jsou velmi vhodné styly měkké, u tvrdých hodně záleží na tom, zda jsou už přítomné (a pokud ano, tak jaké) chronické diabetické komplikace.

Ve většině bojových umění se od žáka vyžaduje, aby dodržoval určité mravní zásady. Bývá to obecně poslušnost vůči rodičům, starším osobám a osobě učitele (většinou nazývaného mistr), kterým je potřeba projevovat příslušnou úctu, vyžadováno je sebeovládání a potlačování agresivity. Základním pravidlem je svého umění nikdy nezneužít.

Jedním z nejrozšířenějších čínských odvětví bojového umění je kung-fu. Existují různé formy kung-fu, ale základní principy jsou společné. Kung-fu spojuje prvky měkkých a tvrdých stylů, a to proto, že je potřeba nejprve "energii soustředit", aby mohla být posléze efektivně vydána formou úderů, kopů a bloků. Zajímavý je již vlastní překlad slova kung-fu, tj. dovednost, mistrovství, úsilí. Znaky kung a fu v sobě spojují snahu a úsilí; cestu, po které projde člověk, aby dosáhl určitého cíle, dovednosti, umění. Když se dnes někdo zmíní, že studuje kung-fu, znamená to pravděpodobně, že se věnuje jednomu z mnoha stylů čínského bojového umění. Tento termín však upozorňuje především na dlouhý proces, kterým daný člověk prochází nejen na úrovni svého těla, ale také na úrovni kultivace své mysli. Kung-fu vyžaduje disciplínu, čas, trpělivost a veliké úsilí. "Mekkou" bojových umění je bezesporu klášter Šao-lin, který je považován za pradávné středisko čínského kung-fu. Jeho historie je velmi stará (založen byl roku 464 našeho letopočtu) a jeho existence a tradice přežila naštěstí i čínskou "kulturní revoluci", i když ani ta se klášteru bohužel nevyhnula.

Zajímavé je spojení kung-fu s druhem cvičení, které se primárně za bojové umění nepovažuje, a to přesto, že jím je. Jedná se o tchaj-ťi čchüan neboli taj-či. Jedná se o velice populární a v Číně rozšířený druh vnitřního bojového umění. Vychází z taoistické filozofie (nebo, chcete-li, náboženství), která hovoří o rovnováze principů jang a jin (mužský a ženský princip). V "bojové aplikaci" to znamená, že tvrdé má být přemoženo měkkým a bránící se využívá protivníkovy energie proti němu. Je to vynikající prostředek umožňující navodit tělesnou a duševní pohodu a v dnešní době tolik potřebný vnitřní klid. Dokonce jsou mu připisovány pozitivní léčebné účinky. Pokud navštívíte Čínu, můžete na veřejných prostranstvích vidět cvičit taj-či velké skupiny lidí. Nikdo je k tomu ale nenutí. Jedná se o pestrou směsici lidí všech věkových skupin. Taj-či je velmi vhodné i pro seniory - většina pohybů (i když ne všechny) je totiž pomalých a plynulých.

Přesně se neví, kdo toto umění vymyslel. Ve staré Číně se dokonce věřilo, že umění pěstního zápasu bylo předáno pozemskému světu nebeskými bytostmi. Velké rozšíření tchaj-ťi čchüan spadá do začátku vlády dynastie Čching, tedy do doby před více než třemi sty lety. Nicméně jeho původ je bezesporu mnohem starší. Většina předrevolučních knih na toto téma přisuzuje stvoření tchaj-ťi čchüan Zhang Shanfengovi (jiným přepisem Čchang San-fungovi), potulnému taoistickému mnichovi z Wudangských hor, který žil v 15. století, v období kolem začátku vlády dynastie Ming (časový údaj o jeho životě je ale nejistý, protože se vyskytují velmi rozporuplné informace zastřené legendami). Vypráví se, že tento styl vytvořil poté, co pozoroval souboj mezi hadem a ptákem - jeřábem.

Nicméně na základě poněkud vědečtějšího bádání se zdá, že skutečným zakladatelem bude Čchen Wang-tching z hrabství Wen v provincii Henan, který žil v 17. století. Rozhodně platí, že pokud nebyl přímo jeho zakladatelem, tak minimálně přispěl k jeho významnému vylepšení a sjednocení.

Zapracoval do tohoto cvičení například starší techniky tao-jin, tj. aktivaci končetin a trupu pomocí myslí řízeného vynaložení vnitřní síly. Souběžně s tím probíhá ohýbání a naklánění těla a natahování a stahování končetin. Druhou, obdobnou technikou, kterou Mistr Čchen použil, je tzv. tuna, skládající se z cvičení hlubokého dýchání břichem. O obou těchto technikách se zmiňují písemné doklady pocházející zhruba ze 4. století př. n. l.

Při cvičení je nutné řídit Qi (čchi, doslova "dech", vzhledem k teorii o vnitřní životní síle), které musí být koncentrované, a vnitřně ho nechat proudit celým tělem. Qi vzniká v pubické oblasti (tj. nad sponou stydkou v dolní části břicha) a je postupně tlačeno pomocí rotace pasem, tvořícím osu, do celého těla. Tady se toto bojové umění potkává s tradiční čínskou medicínou, protože má napomáhat správnému proudění energie v drahách, meridiánech, podél kterých se nacházejí akupunkturní body. Pokud v těle normálně koluje vnitřní energie a je v harmonii ve všech částech systému, je člověk zdravý a těší se dlouhému životu.

Pět elementů taj-či popisuje přirozený rytmus lidského života.

Jedná se o zralost (nalezení svého středu - získání sebedůvěry); naplnění (uvolnění a měkkost - načerpání vnitřní síly); uschování (vnitřní klid a mír - umění stálosti); zrození (vznik tvořivé síly - schopnost koncentrace) a o vydání (uvolnění síly - schopnost vykročit vpřed).

Základem cvičení je stání v postoji wu-ťi, a to čím déle, tím lépe. Není to nijak jednoduché vydržet dlouhé minuty s pokrčenými koleny v přisednutí a s rukama před tělem, které jako by třeba objímaly velký míč. Dále se praktikuje cvičení zvané čchi-kung, zaměřené na správné proudění energie, cvičí se také "navíjení hedvábného vlákna", kdy se "navíjí energie" sestavou pomalých krouživých pohybů, a pak následují již různě složité vlastní sestavy, kde opět nechybí poetické názvy jednotlivých cviků jako třeba "Drak usedá". V sestavách se uplatňuje i cvičení se zbraněmi, jako je meč nebo kopí. Cvičit se může ale třeba i s vějířem, který měl ve staré Číně také funkci zbraně, protože byl z kovového materiálu. Závěrem k taj-či lze říci, že je pro pacienty s diabetem opravdu velmi vhodné.

Japonská bojová umění jsou rovněž velmi stará. Základem mnoha japonských stylů bojového umění je šintoistické náboženství. Šintó (čili "cesta božstev") hlásá uctívání přírodních sil. Na jejich vývoji se ale podílel i zen-buddhismus, který klade důraz na dlouhé hluboké meditace.

Asi každý bude znát jako zástupce japonských bojových umění karate. Karate znamená "prázdná ruka" a vzniklo před více než 500 lety v období, kdy bylo zakázané nosit zbraně, a tak jedinou "zbraní" k sebeobraně byly holé ruce. Karate má čtyři hlavní styly (šótókan, wadorjú, šitorjú a godžurjú), jimž jsou společné energické údery, kopy a seky. Další japonská bojová umění jsou třeba džúdžucu, z kterého vyšlo džudo, dále kendó neboli "cesta meče" či více známé aikidó ("cesta harmonie"), které bych považovala z japonských bojových umění pro pacienty s diabetem asi za nejvhodnější, protože obsahuje dost "vnitřních"prvků. To mu ale neubírá na vysoké účinnosti jako prostředku sebeobrany. Málokoho by ale napadlo, že japonským bojovým uměním je také třeba lukostřelba ("cesta luku"), která hodně vychází z výše zmíněného zen-buddhismu a kde smyslem výcviku je především zvyšování duševní kázně.

Nesmíme ale zapomenout ani na další asijské země, kde vznikly osobité styly bojových umění, a to jsou především Filipíny a Korea. Nejznámější vám asi bude korejské taekwondo neboli "cesta nohy a pěsti", které je od roku 2000 rovněž olympijským sportem.
Určitě není účelem, aby se z vás stal druhý Bruce Lee nebo Jackie Chan. Na druhou stranu ovšem - proč ne :-). Nicméně důležitější je vzít si inspiraci z vnitřní cesty, kterou asijská bojová umění unisono hlásají a která má vést ke zlepšení a získání celkové harmonie. Tak se vám třeba také podaří "získat černý mistrovský pás" v péči o svůj diabetes a z dlouhodobého hlediska nad cukrovkou (ale i sami nad sebou) zvítězit.

Při přípravě textu byla použita následující literatura: Simon Mugford, Základní bojová umění. Vydavateľstvo Príroda, s.r.o., 2005, Bratislava, a internetové portály www.taiji.cz, www.kungfu.cz, www.wikipedia.org.

Obsah

 

Zásady u fyzické aktivity ve zkratce

MUDr. Zdeněk Jankovec
Diabetologické centrum, I. interní klinika Fakultní nemocnice Plzeň

Přínos fyzické aktivity

• zlepšení fyzické zdatnosti
• dosažení a udržení optimální hmotnosti
• ovlivnění rizikových faktorů aterosklerózy (krevní tlak, tuky...)
• snížení rizika dalších onemocnění (ischemická choroba srdce, dolních končetin, cévní mozkové příhody...)
• psychologický efekt
• ovlivnění kompenzace diabetu (i negativně)

Opakování fyzické aktivity

• doporučováno 3-5krát týdně po dobu 20-60 minut
• v praxi doporučujeme tak často, jak je to možné
• dle možnosti je vhodné dodržovat určitou dobu i určitou intenzitu
• obecně doporučovaný aerobní trénink je vhodné 1-2krát týdně kombinovat s anaerobním tréninkem (posilování), který vede k budování svalové hmoty
  

HYPOGLYKÉMIE a fyzická aktivita

• příznaky: pocení, bledost, hlad, slabost, nervozita, bolest hlavy, tachykardie, třes, neostré vidění, zmatenost, ztráta vědomí...
• možné zastření příznaků při fyzické aktivitě (vyšší hladina adrenalinu)
• myslete na možnost opožděné hypoglykémie (až 24 h po fyzické aktivitě)
  • doplnění rezerv energie (glykogen) nezávisle na aktuální glykémii
• prevence hypoglykémie
  • pravidelné doplňování sacharidů, úprava léčby - dávek inzulínu
  • před, během i po fyzické aktivitě
• léčba hypoglykémie
  • podání min. 20-40 g rychle vstřebatelných sacharidů, sladké nápoje (ne light), džus, hroznový cukr..., event. aplikace glukagonu
    

HYPERGLYKÉMIE a fyzická aktivita

• při glykémii nad 12-15 mmol/l hrozí riziko dalšího vzestupu glykémie a ketolátek při fyzické aktivitě
• zvážit vyloučení fyzické aktivity
  • při glykémii nad 17 mmol/l
  • při glykémii nad 14 mmol/l a přítomnosti ketolátek
    
• v tomto případě volíme klidový režim, aplikujeme inzulínu (event. se sacharidy), dostatečně pijeme tekutiny, kontrolujeme glykémii a ketolátky a vyčkáme na normalizaci glykémií
  

Při úpravách léčby při fyzické aktivitě je nutné zvažovat

• druh, intenzitu a trvání fyzické aktivity
  
• hladinu inzulínu v cirkulaci
  
• glykémii, případně trend glykémií
  
• inzulínový režim (IIT x CSII)
  
• předchozí zkušenosti s danou fyzickou aktivitou
  

American Diabetes Association (ADA) společně s American College of Sports Medicine (ACSM) vypracovaly doporučení pro sportující diabetiky 1. typu

• Metabolická kontrola před cvičením
  
  • Vyvaruj se cvičení, pokud je glykémie nalačno větší než 14 mmol/l a je přítomna ketonurie.
    
  • Zvýšená pozornost je třeba, pokud je glykémie před cvičením větší než 17 mmol/l bez přítomnosti ketolátek.
    
  • Požij glukózu, pokud je glykémie menší než 5,5 mmol/l.
    
• Monitorování glykémie před zátěží a po ní
  
  • Rozpoznej, kdy je potřebná úprava dávky inzulínu a glukózy.
    
  • Nauč se svoji glykemickou odpověď na různé podmínky zátěže.
    
• Příjem potravy
  
  • Přijímej sacharidy tak, aby nedošlo ke vzniku hypoglykémie.
    
  • Měj připraveny potraviny obsahující cukr v průběhu zátěže a po ní.
    

Obsah

 

Vyzkoušejte si Accu-Chek® Combo!

Spustili jsme pro vás nové interaktivní stránky

Milí čtenáři, v minulém vydání DIA-infa jsme Vám představili naši novinku, interaktivní systém Accu-Chek® Combo.

Přímo na adrese www.accombo.cz, popřípadě po přesměrování z našich stránek
www.accu-chek.cz máte možnost vyzkoušet si nový simulátor Accu-Chek® Combo. Budete si moci projít menu "chytrého glukometru" Accu-Chek® Performa Combo a vyzkoušet si jeho snadné ovládání. Simulátor sice neumožňuje otestovat všechny funkce a nastavení, ale můžete si zkusit např. jednoduché a pohodlné měření glykémie, výpočet bolusové dávky a následnou aplikaci bolusu. Na těchto stránkách také získáte další informace k této nové inzulínové pumpě.

Obsah

 

Kickbox - vlastní zkušenosti a názory

MUDr. Jaroslav Škvor, CSc.
Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem

Předsudky

Sám jsem po prvních zkušenostech v tréninku kickboxu své předsudky o tomto sportu velmi rychle ztratil. Ano, je to tvrdý a náročný sport. Je to ale sport bez zákeřností, bez podrazů, bez nečekaných surovostí. Právě proto je to sport, v němž ve srovnání např. s běžnými kolektivními sporty dochází ke stejnému, ne-li nižšímu počtu zaviněných úrazů! Je to sport s kultivovaným a zasvěceným publikem. Jsou si zde rovni všichni a navzájem se uznávají a respektují, tj. začátečníci i pokročilí, soutěžící i nesoutěžící, amatéři i profesionálové, kluci (muži) i holky (ženy), děti i dospělí! Prosím, srovnejte to všechno s masově rozšířenými a uznávanými sporty, jako je fotbal, hokej, házená nebo basketbal! Ve společnosti si kickboxerů hned asi nevšimnete, jde obvykle o skromné a klidné lidi.

Bezpečnost především

Bezpečnost pro všechny je nejdůležitějším principem v každém tréninku a opravdu hodně se na požadavek bezpečnosti dbá i při amatérských soutěžích. Za svého života jsem viděl kolem sebe ve všech sportech, které jsem provozoval, nesrovnatelně více úrazů - a mnohem závažnějších. Bylo to při fotbale, hokeji, basketbalu, cyklistice, lyžování i motorismu. A často za tím v kolektivních sportech byla záměrná surovost a nečekaná zákeřnost. To se v kickboxu prakticky nemůže stát. Férovost, otevřenost a respektování soupeře i pravidel jsou další principy amatérského kickboxu. Ke zranění může dojít při kontaktech "natvrdo" v soutěžích v ringu. Soutěžit v ringu však nikdo nemusí.

Fyzická náročnost

Jde o fyzicky náročný sport. Nelekejte se, pokud fyzičku nemáte. Získáte ji! Velká část tréninku je věnována právě fyzické kondici, a to velmi všestranně - zatěžováním celého těla. Základem kondice je běh, švihadlo, sklapovačky, dřepy s výskokem, kliky... Každý trénink začíná a končí celkovým pečlivým protažením těla. Věřte, že díky tomu se (skoro) dotknu v předklonu rukama země. Velká část těch, co roky a systematicky trénují kickbox, provozuje tento sport jen pro fyzickou kondici a kickboxerské dovednosti. Do zápasů v ringu mnozí kickboxeři nechodí, nepůjdou a ani jít nemusí. A pozor, je to sport pro velké i malé, hubené i tlusté, mladé i starší!

Učení se novému

Věřte mi, že se stále učíte něčemu novému. Během roku není žádný trénink úplně stejný. Učíte se od jednoduchých základních dovedností ke složitějším celkům. Stále vás překvapuje, co ještě neumíte a co ještě neumíte dobře. Učíte se správně hýbat, používat tělo, ruce, nohy, různé údery a kopy v útoku i v obraně. A že se to dá dobře naučit poměrně rychle, to dokazuje většina nováčků, pokud tomuto sportu nadšeně propadnou. Pozor, učíte se i myslet, předvídat, okamžitě se orientovat. Techniky se učíte stínováním, na pytlích, kožených blocích a terčích. Vrcholem tréninků jsou šetrné a ohleduplné "sparingy", tj. napodobeniny opravdových bojů. Učíte se kázni, trénujete vůli. Praxe vás rychle naučí nikoho nepodceňovat a každého si vážit a respektovat. Nováčci se učí od zkušenějších a všichni od trenérů. Ve kterém sportu se vám poštěstí trénovat současně spolu s nositeli medailí z republikových, nebo dokonce světových soutěží? Kde se vám tito medailisté nezištně věnují? V řadě sportů těmto "mistrům" nováčci nestojí ani za pohled, slovo nebo pozdrav. Natož za radu a čas.

Sport individuální, nebo kolektivní?

Sport je individuální. Tréninky jsou kolektivní. Parta, nálada a atmosféra v oddíle i při tréninku jsou opravdu přátelské a vřelé. Nikdo si na nic nehraje. Všichni si pomáhají a navzájem se učí. Přiměřené je sebevědomí i pokora. To se hodí všem, a dospívajícím obzvlášť.

Civilní život

Jsou sporty, jejichž znalost se může hodit i v běžném životě. U kickboxu to platí zcela určitě. Každý se může bez vlastního zavinění, nečekaně a nechtěně dostat do situace, kterou se mu díky fyzickým i psychickým dovednostem získaným v tréninku podaří zvládnout. Rozhodně takovou situaci nikomu nepřeji.

Finanční náklady

Kickbox patří k levnějším sportům i pro špičkové sportovce. Tréninky stojí měsíčně stokoruny stejně jako účast v soutěžích. Kompletní základní výbavu si lze zpočátku plně vypůjčit v oddílech a postupně pořizovat řádově za tisíce korun.

Soutěžit v ringu, nebo ne?

To je rozhodnutí každého. Nikdo nikoho do ringu nenutí. Ti, kteří tam amatérsky nebo profesionálně chodí, jsou v oddíle stejně vážení jako ti, co do ringu nechodí. Musí se však počítat s tím, že ambicióznější povahy (i holky) třeba může někdy lákat si "to" v ringu zkusit.

Kickbox a cukrovka

Na to, zda se dospívající nebo dítě s cukrovkou může věnovat kickboxu, nebo ne, budou jistě mezi laiky i diabetology profesionály různé názory. Zásadní rozdíl je v tom, zda se člověk bude kickboxu aktivně věnovat a nebude přitom soutěžit v ringu, anebo naopak soutěžit bude. Pokud soutěžit nebude, budou pro vhodnost nebo nevhodnost kickboxu platit stejná pravidla jako pro jiné sporty, např. kolektivní míčové. Podle mého názoru se dospívající diabetik, pokud vynechá tvrdé soutěže, tomuto sportu věnovat může. Diabetik může v kickboxu najít všechny uvedené výhody a hodnoty. Navíc se jedná o sport dynamické fyzické zátěže, což je pro diabetika mnohostranně výhodné, jak již bylo opakovně v DIA-infu popsáno. Konečné rozhodnutí je vždy třeba udělat individuálně po dohodě s ošetřujícím diabetologem, který mimo jiné vyhodnotí i přítomnost a významnost diabetických komplikací. V začátcích je také třeba se zcela konkrétně poradit, jak zacházet s inzulínem, pumpou, příjmem tekutin a stravy a měřením glykémie v době kolem tréninku. To vše jsou věci, které lze zvládnout. Soutěže v ringu (amatérské zápasy) však nelze doporučit - ani dospívajícím diabetikům, ani nikomu jinému.

Informace a kontakty

V každém větším městě naleznete oddíl kickboxu nebo podobného sportu. Můžete navštívit jeho internetové stránky. Lepší je však navštívit tréninky osobně a zkusit nasát atmosféru a kouzlo tohoto náročného a férového sportu.

Závěr

Každému člověku se líbí a vyhovuje něco jiného. Každý se to snaží v životě najít. Vyzkoušejte v rámci tohoto hledání i kickbox. Přeji vám hodně štěstí a radosti. Z tohoto sportu a i ze sebe samého. To tento sport může dávat.

Obsah

 

Diauniverzita Klášterec nad Orlicí

3.-5. dubna 2009
Bednářův statek, www.k-n-o.cz

První edukační pobyt v tomto roce jsme zahájili tzv. Diauniverzitou pro dospělé v klidném a romantickém prostředí lokality Pustina na hranicích CHKO Orlické hory.
Ubytováni jsme byli ve velmi pěkném, kompletně zrestaurovaném objektu bývalé zemědělské usedlosti postavené asi před 200 lety.

Celý pobyt proběhl pod vedením MUDr. Jozefíny Štefánkové z Diabetologického centra Fakultní nemocnice Hradec Králové, se kterou jsme se jednak zaměřili na hry s potravinami a jednak prodiskutovali i ostatní důležitá témata týkající se diabetu. Stěžejní část odborného programu byla zaměřena na jídelníček, efektivní domácí monitorování glykémií, úpravy dávek inzulínu a celkovou kompenzaci diabetu.

Protože nám celý víkend nádherně svítilo sluníčko, přednášky probíhaly i na prostorné prosluněné terase.

Obsah

 

Jak správně cvičit, když chceme snížit hmotnost

Mgr. Radka Doležalová
fyzioterapeut, Brno, www.dolezalova-fyzioterapie.cz

To, že máme pravidelně cvičit a kontrolovat si příjem energie, víme všichni. Vždyť článků a reklam na různá fitcentra a diety je více než dost. Jak ale máme cvičit, abychom svému tělu prospívali a neničili ho, to už nám říká málokterá reklama. Navíc slýchávám stále více stesků od "člováčků" z fitcenter: "Já pořád tak cvičím, a vůbec nehubnu! Spíš naopak!"

Jak tedy efektivně cvičit? Proč je tak důležitá tepová frekvence? A proč - když tak intenzivně cvičím - nezhubnu ani gram?

Má-li cvičení skutečně plnit svůj cíl, v našem případě snížení váhy, mělo by probíhat v přiměřené intenzitě, tedy ani příliš vysoké, ani příliš nízké. S rostoucí intenzitou cvičení se mění způsob zapojení orgánů a využití energie v těle, což se promítá ve zrychlení srdeční činnosti, tedy naší tepové frekvence.

Optimální intenzitu lze velmi dobře odhadnout právě z tepové frekvence (TF). Základním pilířem pro stanovení hodnoty, kdy cvičím příliš intenzivně a kdy naopak s nedostatečnou intenzitou, je hodnota naší maximální tepové frekvence (TFmax). Ta představuje naše úplné maximum srdečního výkonu, tedy 100 %, kdy cvičíme úplně "na doraz". Rozlišuje se několik pásem TF, z nichž každé má jiné hodnoty a slouží jinému cíli cvičení (jiné hodnoty TF musím mít, když chci zhubnout, jiné, když chci nabrat svalovou hmotu, jiné k tréninku vytrvalosti...). Jednotlivá pásma lze rozlišit podle hodnot tepové frekvence a uvádí se v procentech TFmax.

Pracovní pásmo	% TFmax
Pohyb pro zdraví	40-60 %
AEROBNÍ PÁSMO Regulace hmotnosti, spalování tuků	60-80 %
ANAEROBNÍ PÁSMO Zvyšování výkonnosti, růst svalové hmoty	80-90 %
Závodní - cvičení "na doraz"	90-100 %

Pro to, aby mohl sval fungovat, potřebujeme mu dodat energii. Bez energie se nám sval nestáhne a my neprovedeme pohyb.

Energie do svalů může být dodána pouze tak, že naše tělo použije jako zdroj energie pro svalovou práci štěpení látek v těle, a to:

a) cukr - glukózu, kterou máme v zásobě v krvi, v játrech a ve svalech
b) tuk - mastné kyseliny
c) popřípadě využije bílkoviny (ale to již v terminálním stadiu, pro nás nyní nedůležité)

To, jaký zdroj energie (zda cukry, nebo tuky) naše tělo pro cvičení použije, závisí na tom, zda má dostatek kyslíku a dýchací systém je schopen "pokrýt" nároky, které mu cvičením klademe. Nejlépe a nejefektivněji je tělu dodávána energie, pokud jsme schopni cvičit bez "kyslíkového dluhu" (projevuje se lapáním po dechu, pícháním v boku, pocitem tuhnutí nohou). To se děje při cvičení mírné intenzity - v AEROBNÍM PÁSMU, kterému odpovídá cvičení, při němž nám tepová frekvence "tluče" v rozmezí 60-80 % tepové frekvence maximální (TFmax)

Tělo tedy vytváří energii pro naše svaly štěpením buď cukru v krvi (nazveme si ho rychlé spalování), nebo tuku (nazveme si ho pomalé spalování). Již víme, že pro to, aby naše tělo spalovalo tuky, a my se tedy zbavovali nadbytečných kil, potřebujeme pracovat AEROBNĚ - spalovat pomalu. Aby ale k AEROBNÍMU pomalému spalování v těle došlo, je potřeba tělu "vysvětlit", že je to pro něj nejlepší, a dát mu čas. Naše tělo totiž ze začátku jakéhokoliv pohybu okamžitě sáhne po zdroji energie, která již ve svalu je - je to pro něj přirozeně nejsnazší -, a to cukru (glykogenu).

Až po zhruba 40 minutách cvičení MÍRNÉ intenzity v AEROBNÍM PÁSMU, kdy již tělu dojdou zásoby cukru (glykogenu), sáhne po štěpení tuku. A až v tuto chvíli začínáme spalovat přebytečná kila!

Energie vznikající štěpením tuku - pomalým spalováním - je pro tělo daleko výhodnější a méně jej zatěžuje. Navíc při pomalém spalování nevznikají v těle odpadní produkty, jako je kyselina mléčná, která nás "bolí" v podobě namožených nohou a svalové horečky.

Z toho nám vyplývá, že pokud chceme, aby naše tělo spalovalo tuky a my upravili svou hmotnost, musíme cvičit mírně a dlouho. V praxi to znamená minimálně 40 minut svižné chůze, běhu, joggingu, lekci spinningu, aerobiku..., a to vše při 60-80 % naší TFmax. Ne víc!

Jak tedy zjistím, jakou mám TF při cvičení?

Způsobů měření je několik:

1. sporttestery - přesnější než ruční měření, lze je koupit v každém sportovním obchodě, výborné pro jakýkoliv následný trénink.
2. ruční měření tepové frekvence je možné pouze tehdy, přerušíme-li cvičení. Tepová frekvence se zpravidla počítá po dobu 10 vteřin a počet tepů pak násobíme šesti. Jde nám o počet tepů za 1 minutu. Měří se na místech uvedených na obrázku.

Vzorec pro výpočet momentální TF

Nejlépe a nejpřesněji můžete svou TFmax změřit u sportovního lékaře, který Vám po zátěžovém testu na kole (zátěžové ergometrii) zjistí přesné hodnoty vaší TFmax. Jinak existuje jednoduchá formulka pro vlastní výpočet:

220 minus váš věk = vaše TFmax

TFmax vynásobíme číslem 0,6-0,8 (jelikož zjišťujeme 60 % a 80 % svého maxima), a zjistíme hodnotu tepového pásma, při kterém využíváme tuky a ve kterém máme pro účel snížení váhy vydržet alespoň 40 minut.

(220 minus věk) x 0,6 = spodní hranice cvičení
(220 minus věk) x 0,8 = horní hranice cvičení

Příklad

Žena, 59 let, chce cvičit s cílem snížení váhy:
220 minus 59 = 161 x 0,6 = 96,6 tepu při cvičení (minimum)
220 minus 59= 161 x 0,8 = 128,8 tepu při cvičení (maximum)

Aby paní cvičila efektivně, nebyla po cvičení druhý den namožená a zároveň spalovala tuky, musí cvičit nejméně 40 minut při tepové frekvenci ne nižší než 96 tepů za minutu a ne vyšší než 129 tepů za minutu.

Pokud by naše paní cvičila při tepové frekvenci vyšší než 130 tepů/min., spalovala by cukry, které nám při snížení váhy nepomohou. Jejich zásoby totiž okamžitě po skončení cvičení tělo doplní a opět uloží, navíc nám vznikají "tuhé, zakyselené" nohy.

Jsou měření TF a aerobní cvičení významná i u pacientů s diabetem?

Cvičení a pohybová aktivita hrají u léčby cukrovky zejména 2. typu možná větší roli než samotná dieta.

Víme, že s cukrovkou máme sníženou či žádnou citlivost našich tkání na inzulín a zpracovávání cukru (glukózy) není využíváno kvalitně.

Aerobním cvičením se naše citlivost na inzulín zvyšuje, a tím se samozřejmě zlepšuje i pronikání cukru (glukózy) do buněk a jeho správné využití pro naše tělo. U aktivně cvičících diabetiků dochází ke snižování dávek inzulínu. To samozřejmě vždy pod pečlivým dohledem lékaře.

Důležité je pouze si uvědomit, že samotné cvičení je pro tělo stres (pozitivní) a zátěž, a tudíž může docházet k výkyvům hladin glukózy. Je třeba cvičení vždy konzultovat s lékařem, měřit se před cvičením i po něm a podle aktuálního stavu pak cvičení přizpůsobit.

V zásadě ale platí, že pokud se cítíme dobře a diabetes je kompenzován, v aerobním cvičení nám nic nebrání.

Vždyť přece za svoje vlastní zdraví a psychickou pohodu jsme odpovědný každý sám.

Přeji Hodně úspěchů!

Obsah

 

Diaškolička Konopiště

24.-26. dubna 2009
Konopiště, Benešov u Prahy, www.amberhotels.cz/hotel-konopiste/

Druhý edukační pobyt v tomto roce jsme zahájili Diaškoličkou pro nejmenší dětské pacienty a jejich rodiče či prarodiče v překrásném prostředí zámku Konopiště, v Amberhotelu Konopiště. Hotel byl doslova rájem sportovního a relaxačního vyžití. Nabízel klid, soukromí, a především velmi ochotný personál.

Celý víkend byl věnován nejen dětem, ale i jejich rodičům či prarodičům.

Děti zhlédli velmi poutavé pohádky (Bráškové Retard a Rapid, Jak se štěňátko začalo počůrávat či Jak se energie ze sluníčka dostane do tělíčka) v excelentním podání prim. MUDr. Ludmily Brázdové z Nemocnice Milosrdných bratří Brno a MUDr. Heleny Vávrové z Polikliniky Vsetín. Součástí dětského programu bylo i tradiční klaunské představení či malování a hraní s Aničkou.

Stěžejní část odborného programu pro rodiče byla zaměřena na jídelníček, efektivní domácí monitorování glykémií a kompenzaci diabetu u menších dětí.

Závěrečné nedělní dopoledne jsme prožili v duchu velké DIA olympiády, které se zúčastnily jak děti, tak jejich rodiče. Mnozí svými výkony překvapili i sami sebe :-).

Na závěr byli malí olympionici odměněni diplomem a drobným dárkem.

Obsah

 

Diabetes vs. capoeira

Jan Linhart, Olomouc

Slunce zapadá za horizont, sladká vůně letního vánku mi fouká do tváře, stojím v kruhu lidí, všichni mají bílé oblečení. Tleskají a zpívají písničky, kterým nerozumím, ale přesto vím, co se v nich zpívá. Energie vycházející z nástrojů proudí všude kolem a lze ji cítit, až v konečcích vlasů.

Uvnitř kruhu (rody) vidím dvě osoby bojující proti sobě, uhýbající vzájemným útokům. Jejich pohyby vzdáleně připomínají tanec s prvky akrobacie. Dvojice skončí, přátelsky se obejme a jde zpátky do kruhu zpívajících lidí, najednou se rytmus zrychlí a energie v kruhu zase o něco vzroste. Kamarád stojící naproti v kruhu mě pohledem vyzve k boji. Kývnutím hlavou přijímám výzvu, v tom okamžiku si během vteřiny odpojuji kanylu své inzulínové pumpy a jdu podél kruhu k nástroji udávajícímu rytmus (berimbau). U berimbau se zastavíme a čekáme na refrén. Jakmile zazní refrén, jdeme do hry (jogo). Můj soupeř se hbitě vymrštil do vzduchu a udělal salto vzad, já mu na to odpovídám hvězdou bez použití rukou a výstřelem pravé nohy na jeho hlavu; bez problému se vyhýbá mému útoku a jde do defenzivy. Jeho pravá pata mi prolétne jen několik centimetrů kolem hlavy, jsem naprosto klidný a schovaný ve správném úhybu. Koukám protihráči přímo do očí a jsem schopen odhadnout jeho příští pohyb. Poté následuje řada dalších útoků, "fintiček", úhybů... Oba dva jsme vyčerpaní, ukončíme hru a podáme si ruce na znamení přátelství. Jdu si stoupnout zpátky do kruhu a napojím si kanylu pumpy nazpět...

Milí čtenáři, v předchozích řádcích jsem se vám pokusil představit capoeiru, jak ji vidím já ve svých očích, v očích diabetika s inzulínovou pumpou. Nejprve bych se rád představil, jmenuji se Honza, jsem studentem posledního ročníku Střední průmyslové školy stavební v Lipníku nad Bečvou, bydlím na kraji Olomouce v jednom útulném rodinném domku s rodiči a prarodiči. Diabetes mám od 13 let a od té doby se toho u mě hodně změnilo. Začínal jsem na inzulínových perech, po dvou letech mi byla navržena inzulínová pumpa. Návrh jsem s radostí přijal a po nějakém čase s pumpou jsem se začal cítit jako zdravý člověk. Nyní používám pumpu Accu-Chek Spirit od firmy Roche.
Můj první kontakt s capoeirou proběhl už na základní škole, kdy jsem měl možnost vidět vystoupení capoeiry v podání olomouckého týmu Kazuma.Vystoupení na mě udělalo veliký dojem a při pomyšlení na to, jak dělám podobné "opičí" kousky, se mi zvedal žaludek. Uběhl nějaký ten čas od vystoupení a já jsem byl v prvním ročníku střední školy, když za mnou přišla moje sestřenice s návrhem, jestli s ní nechci zajít na trénink capoeiry. Nejprve jsem váhal, ale nakonec mě přemohla zvědavost a šel jsem na trénink. V té době jsem už vlastnil inzulínovou pumpu a měl jsem menší obavy, jaký dopad bude mít trénink na moji glykémii.

Od té doby, co jsem byl na prvním tréninku, uběhly zhruba tři roky a za tu dobu jsem získal nějaké ty zkušenosti jak v capoeiře, tak s diabetem a capoeirou. A chtěl bych se o ně s vámi podělit touto cestou. Jak by se na první pohled mohlo zdát, když se na capoeiru podíváte, uvidíte spoustu náročných pohybů, které by mohly mít za následek hypoglykémii ať už během tréninku nebo po něm, ale opak je pravdou! Častěji se potýkám spíše s vysokou glykémií po cvičení, a to z toho důvodu, že si pumpu během trénování odpojuji, aby nedošlo k jejímu poškození nebo třeba k vytržení infuzního setu. Tento problém řeším jednoduše, a to pravidelnými pauzami během tréninku, který trvá zhruba dvě a půl hodiny. Každou hodinu si dám pumpou menší bolus 0,5-1 inzulínovou jednotku. Je dobré měřit glykémii vždy před začátkem a na konci tréninku a podle těchto glykémií určovat bolusy během trénování. Pro případ hypoglykémie si na trénink beru hroznový cukr, který mě dá vždy co nevidět do kupy a já se můžu zase věnovat capoeiře.

Aby jste se v capoeiře neustále zlepšovali, je nutné se učit rovnou od lidí pocházejících z kolébky capoeiry a to je samozřejmě Brazílie. Jenže tu nastává problém, protože ne každý tým má svého Brazilce. Proto se v capoeiře hojně pořádají různé semináře a workshopy, kde trénují Brazilci. Na těchto seminářích jsou dlouhé tréninky, většinou to bývá kolem čtyř hodin. Takovýto náročný trénink bývá velkou zátěží na glykémii, je nutné si ji pravidelně kontrolovat, aby nedošlo k velké hypoglykémii nebo naopak ke hyperglykémii. Dodržení pitného režimu je zde hodně důležité - člověk vypije za trénink zhruba 3-4 litry vody; je dobré, aby v pití byly obsaženy sacharidy, tím se vyvaruji hypoglikémiím.

Nyní bych vám rád napsal pár zajímavostí o capoeiře, které se týkají historie a tradic vázajících se k tomuto bojovému umění. Capoeira je brazilské bojové umění s prvky tance a akrobacie. Vznikla v období, kdy černoši byli dováženi z Afriky do Brazílie jako levná pracovní síla. Nehostinné podmínky otroků způsobily formování skupin trénujících bojové umění proti svým pánům. Tento způsob boje se nejspíše vyvinul v Africe v Angole z tance/boje N'golo, při kterém se k útokům používaly hlavně nohy, protože podle africké filozofie jsou ruce určeny k tvoření a nohy k ničení. Podle legendy existoval stát tvořený z těchto skupin s názvem Quilombo de Palmares, jejichž král byl Zumbi, a zde se měla capoeira dále vyvíjet. V roce 1707 byl ustanoven zákaz capoeiry a otrokům nezbylo nic jiného než boj maskovat v tanci, aby jejich páni neměli podezření. V roce 1808 byla i tato forma capoeiry zakázána. Už jenom pouhé pískaní nebo náznak capoeiry mohly vést až k několikaměsíčnímu vězení. Tehdy byly známé dva druhy capoeiry: tradiční bahijská capoeira (dnes známá jako Angola) a značně brutální capoeira nazývaná Carioca. Tuto druhou formu provozovali kriminálníci a pouliční gangy v Riu de Janeiru. Byla velice nebezpečná jak pro policii, tak pro normální občany. Potyčky s těmito gangy končily i smrtí nevinných lidí, a proto proti nim byla vyčleněna speciální garda zvaná Guarda Real de Polícia. Radikální zlom v capoeiře udělal až Mestre Bimba, který před tehdejší vládou prosadil capoeiru a zasloužil se o její zlegalizovaní. Založil také první akademii capoeiry zvanou Centro de Cultura Física e Capoeira Regional.

V těchto pár řádcích jsem vám naznačil, čím vším si capoeira z hlediska historie prošla, a nyní bych vám chtěl popsat, jak vypadá teď a jak ji znám já. V capoeiře je jedním ze zásadních prvků hudba. Ta hraje velikou roli, protože udává capoeiristovi rytmus a styl, jakým má hrát v rodě (kruhu), dodává hráči energii pro jeho pohyb. Neodmyslitelné hudební nástroje, na které se hraje, jsou berimbau, který je stěžejní, protože udává rytmus a styl hry, pandeiro, což je nástroj připomínající tamburínu, a atabaque, velký buben, který hraje hluboké tóny. Dále se používají nástroje jako reco-reco a agogo. V kombinaci všech těchto nástrojů zpívajících a tleskajících lidí se tvoří atmosféra plná energie, bez které by capoeira byla pouhým kopáním do vzduchu.

Další otázka, kterou často slýchávám, je, jestli se dá capoeirou ubránit v případě ohrožení apod. Odpověď není jednoznačná - záleží, tak jako v každém bojovém umění, na zkušenostech jednotlivce a způsobu, jakým trénuje. Dle mého názoru je capoeira v rukou zkušeného bojovníka účinným obranným prostředkem už jenom díky tomu, že v sobě kombinuje více bojových umění.

Závěrem svého článku bych vám, čtenářům a pacientům, kteří se mnou sdílíte stejnou nemoc, chtěl vzkázat, že s cukrovkou nic není nemožné a je jen na vás, jak se k ní postavíte.

Obsah

Český ráj

15.-17. května 2009, Český ráj
Parkhotel Skalní město, www.skalnimesto.cz

V polovině května jsme strávili první klasický edukační pobyt v jednom z nejkrásnějších míst v České republice, v oblasti Českého ráje nedaleko Prachovských skal. Od roku 1936 k Prachovským skalám patří i Parkhotel Skalní město - hotel rodinného typu s rozlehlým parkem o výměře 3 ha a hřištěm pro sportovní vyžití.

Páteční večer jsme věnovali problematice "Diabetu ve vztahu k fyzické aktivitě" s MUDr. Zdeňkem Jankovcem z FN Plzeň a v sobotu jsme všichni úspěšně zvládli test z loňské přednášky, která byla na téma Akutní komplikace u diabetu. Ti nejlepší byli odměněni malým dárkem a stali se horkými kandidáty pro slevu ve výši 40 % z ceny pobytu v dalším roce.

I když v sobotu dopoledne nám počasí příliš nepřálo, navštívili jsme nedaleký hrad Trosky, jehož stavba započala již koncem 14. století. O tom, jak hrad skutečně vypadal v době svého vzniku, prameny mlčí. Nedochoval se žádný obraz ani rytina, veškeré archivní materiály shořely. Z pramenů je známo, že jediný historicky věrný obraz Trosek ukořistili Švédové za třicetileté války na zámku Hrubá Skála a odvezli jej do Švédska. Mnoho věcí je dodnes zahaleno tajemstvím. Je však možné, že někde snad přece jenom existuje pramen, který nebyl dosud objeven.

Protože se v průběhu soboty a následně i v neděli významně oteplilo a začalo svítit sluníčko, důkladně jsme prošli nedaleké Prachovské skály. Základy pro dnešní vzhled krajiny byly položeny v dávném období druhohor. Obecně lze říci, že spodní vrstvy usazenin patří k těm nejměkčím, proto také při úpatí dnešních skalních věží nacházíme prohlubně, výklenky či jeskyně.

V dalším geologickém období, ve třetihorách, došlo k mohutným tektonickým pohybům, kdy v důsledku srážky zemských litosférických desek budoucí Evropy a Afriky došlo mimo jiné k vyzdvižení hraničních hor České kotliny. Vzniklé kry byly geologickými tlaky vyzdvihovány, jiné zatlačovány a vytvořily tak nápadné náhorní plošiny, které se staly základem pro dnešní skalní města.

Obsah

 

Nad dotazy čtenářů

1-5: Šárka Belková, Roche s.r.o., technický konzultant
6-7: MUDr. Zdeněk Jankovec, Diabetologické centrum, I. interní klinika Fakultní nemocnice Plzeň

1. Může se mi při sportu zalomit kanyla?

Pro sport doporučujeme aplikovat infuzní set do méně namáhaného místa. U teflonových kanyl se může stát, že při intenzivních pohybech kožních řas může dojít k zalomení, např. při posilování břišních svalů se nedoporučuje infuzní set zavést do břicha.

2. Když si odpojím pumpu a jdu se koupat, nemůže se mi do setu dostat voda?

Na části infuzního setu, kterou máte v těle, lze vidět bílou gumu, která se musí propíchnout jehlou, aby se do Vás dostal inzulín (druhá část infuzního setu s jehličkou). Pokud je tedy infuzní set rozpojený, žádná tekutina se do něj nedostane.

3. Mohu se s pumpou koupat?

Inzulínová pumpa je z výroby vodotěsná podle normy IPX 8 (max. doba ve vodě je 1 hod. a max. hloubka 2,5 m). Pokud s ní ale někde praštíte, může se stát, že vznikne mikroprasklina, která je okem neviditelná, a voda skrz ni do pumpičky nateče. Pokud tedy nutně do vody musíte (vodáci), doporučuji pravidelnou výměnu krytky na baterii a adaptéru. Oboje pořádně dotáhněte. Co rozhodně nedoporučujeme, je voda SLANÁ! V době, kdy máme k dispozici rozpojitelné infuzní sety, není koupání s pumpou ani nutné, ale rozhodnutí je na Vás.

4. Mám po deseti letech s pumpou docela rozpíchané břicho. Můžete mi prosím doporučit další místa vpichu?

Je třeba vědět, kterou část břicha používáte. Kolem pupku jsou čtyři místa - na každé straně pod pasem a nad ním. Někdo snese set i v bikinách. Můžete využít také hýždě (kde se doporučuje horní zevní kvadrant), stehna anebo paže. Podle místa vpichu je možné zvolit i různou délku infuzního setu.

5. Co mám dělat, když se mi po sportu začne odlepovat infuzní set, který mám aplikovaný jen krátce?

Mohu Vám doporučit místa vpichu, kde se méně potíte, anebo přelepení Bioclusivem.

6. Nechci s pumpou do vody. Na jak dlouho ji mohu odpojit?

Inzulínovou pumpu je možné "bezpečně" odpojit na 1-2 hodiny (maximálně 3 hod.). Počítejte s tím, že po 90 minutách odpojení klesá hladina inzulínu v krvi cca na 50 %. Čím déle ponecháte inzulínovou pumpu odpojenou, tím vyšší je poté riziko vzestupu glykémie (event. i rozvoje ketoacidózy), protože účinek inzulínu po napojení pumpy nastupuje postupně. Vždy je nutné zpočátku ověřit reakci vašeho těla častým měřením glykémií a event. ketolátek (před napojením, po něm a poté s časovým odstupem) a podle toho dobu odpojení upravit.

7. Syn mívá po hodině tělesné výchovy hypoglykémii. Poraďte mi prosím, co s tím.

Při léčbě inzulínovou pumpou je možné na poklesy glykémií během fyzické aktivity reagovat:

1. Dojídáním sacharidů před fyzickou aktivitou, během ní a někdy i po ní (při snaze o snižování hmotnosti ale není toto řešení vhodné).
2. Snížením dávky inzulínu během fyzické aktivity (redukce až na 50 i více % bazálu), někdy je vhodné ponechat po fyzické aktivitě bazál redukovaný o 20-30 % na 1-3 hod. po ukončení fyzické aktivity. Předchází-li pohybu bolus inzulínu, je možné redukovat jej o 20-30 %. Snížení dávky inzulínu je nutné zpočátku kontrolovat a eventuálně upravit podle glykémií.
3. Kombinací výše uvedeného, tj. dojídáním sacharidů spolu s redukcí dávky inzulínu.

Doporučuji postup probrat s vaším diabetologem při znalosti dávek inzulínu, glykémií a dalšího zdravotního stavu.

Obsah

 

Dárek pro vás 2 balení testovacích proužků

Jak jste se zde již několikrát dočetli, velmi důležitou součástí u fyzické aktivity je selfmonitoring. Firma Roche, s.r.o. Vám nabízí hned několik glukometrů z řady Accu-Chek®. Nejnovějším glukometrem z této řady je Accu-Chek® Performa, který kromě moderního vzhledu nabízí i praktické vlastnosti jako je unikátní testovací proužek a lancetové pero Accu-Chek® Multiclix, které je součástí každého balení. Protože jsme si vědomi důležitosti pravidelného měření glykémie, jako dárek pro všechny pacienty, kteří používají náš glukometr z řady Accu-Chek®, Vám firma Roche s.r.o. nabízí dvě balení testovacích proužků (100 ks) zdarma po vypsání 1000 ks Vaším diabetologem. Ke konci roku po vyčerpání limitu 1000 ks testovacích proužků kontaktujte prosím svého diabetologa, který Vám sdělí více informací.

V případě jakýchkoliv dotazů kontaktujte naši bezplatnou zákaznickou linku pro glukometry a příslušenství 800 111 800 v pracovní dny od 8:00 hod do 16:00 hod, kde získáte vždy něco navíc:

• záruční a pozáruční servis
• zdarma výměnu gkukometrů
• možnost domluvy osobní návštěvy s instruktáží správné obsluhy glukometr
• rady pro správné měření glykémie
• speciální nabídky a slevy při koupi přes zákaznickou linku
• možnost zaslání zboží na dobírku, poštovné hradí firma

Na této zákaznické lince si také můžete objednat testovací proužky z řady Accu-Chek® za velmi pěkných 560 Kč včetně poštovného!

Obsah

 

Soutěž

Protože se v příštím vydání budeme zabývat tématem "Diabetes a jiná přidružená autoimunní onemocnění", a budeme si tedy povídat i o bezlepkové dietě, vyhlašujeme soutěž o nejlepší recept na bezlepkové jídlo.

Prosíme o jejich zaslání na adresu:
Roche s.r.o., Servisní oddělení, Sirotkova 45, 616 00  Brno.

Tři vylosovaní od nás obdrží jako dárek balení testovacích proužků z řady Accu-Chek® nebo 50 ks glukózových bonbónů (podle Vašeho výběru) a zároveň budou recepty uveřejněny v DIA-infu č. 53.

Obsah